Tato anténa patří mezi sektorové antény.
Velice mě překvapil její zisk, při jednoduchosti výroby a zlvádne jí zhotovit i
začátečník bez profesionální výbavy nářadí.
Návod na výrobu
1.
Jednotlivé díly k sestavení biquadu. Zadní reflektor je zhotoven z cuprexidu, běžného
typu k výrobě plošných spojů. Nad ním je mosazný kroužek, sloužící jako pohyblivý držák
zářiče. Ten je tvořen Cu trubkou průměru 10 mm a smyčky z elektrikářského drátu.
(není na fotce)
Poslední díl (vpravo) je držák celé antény. Je to pozinkovaný úhelník, který se používá k
přichycení vzduchotechnického potrubí. (Pro mé účely plně vyhovoval, tak jsem ho použil)
ale stačí kousek ohnutého plechu, nebo cokoliv jiného.
Já jsem volil feflektor z cuprexitu - snadno se obrábí a je celkem levný. Pro lepší odraz
je dobré měděnou vrstvu dobře vyleštit brusnou pastou a kouskem filcu. Zkoušel jsem také odraznou
plochu postříbřit v Ag lázni, ale moc se to na zisku neprojevilo, tak jsem od toho upustil. Akorát to
prodraží výrobu a je to opravdu zbytečné. Nakonec dobře vyleštěná měď je lepší, než spatně postříbřená
vrstva. Já jsem volil průměr reflektoru 140 mm.
Jako držák Cu trubky jsem použil mosazného úchytu, krerý má v sobě dva závity M3
pro možnost měnit vzdálenost smyčky od reflektoru a tím je umožněno doladění výsledného PSV antény.
Kroužek má vnitřní průměr Cu trubičky 10 mm. Na obou stranách je nařezán závit M3.
Cu trubička průměru 10 mm. Na délce nezáleží, jenom je nutné dodržet minimální délku asi
40 mm (pro správné uchopení v mosazném kroužku). Na konci jsem odfrézoval (upiloval) jednu
půlku trubičky a do zbylé části jsem navrtal dvě dírky průměru 2,5 mm pro lepší zapájení
Cu smyček.
Mosazný kroužek jsem už připájel k reflektoru. Při pájení je dobré mít Cu trubičku
prostrčenou kroužkem a cuprexidem, aby byla dodržená souosost mezi oběma díly.
Vyzařovací smyčky jsem zhotovil z Cu drátu průřezu 2,5 mm2.
Jedna smyčka má délku jedné vlny (300/2440 MHz) = 12,5 cm a je
naohýbána do čtverce o straně Lambda / 4= (12,5 cm / 4)
= 3,125 cm
Obě smyčky se dají udělat z jednoho drátu, na kterém se vytvoří
dvě protilehlé smyčky. Při ohýbání smyček se musí počítat s tloušťkou Cu drátu !!!
Pro snadnější výrobu smyček přikládám soubor,
který je vytvořen v programu CorelDraw a vytiskne se v měřítku 1:1.
Cu trubičkou je prostrčený koaxiální kabel H155, jehož stínění je rozpleteno na
dvě části, pocínováno a připájeno na boky trubičky. Střední vodič je odizolovaný v délce asi 5 mm a pocínován.
(ukončení dielektrika by mělo být ve výšce vyvrtaných děr.)
Pohled na hotovou smyčku připájenou k Cu trubičce. Na střední vodič koaxiálu je
připájená střední část smyčky, oba konce smyček jsou zasunuty do vyvrtaných děr a
zakápnuty cínem. Pájejte rychle, ať nedojde k roztavení dielektrika a následnému
impedančnímu nepřízpusobení !!!. (poznámka - ten foťák pěkně zkresluje :-))
Zde je již koaxiál i se smyčkou protáhnutý mosazným držákem a plastovým krytem antény.
Reflektor je za bílým plastem. Celý zářič je upevněn pomocí dvou šroubků M3.
Vzdálenost smyček od reflektoru by měla být 18-20 mm, ale může být i jiná - chce to zkoušet a vyladit na
co nejlepší PSV.
Poslední prací je připájení N-kového (nebo SMA - reverzního) konektoru na volný konec
koaxiálu. Délku si každý zvolí podle potřeby, ale je dobré dodržet násobky vlnové délky,
tzn. 12,5 cm.
Anténa se nakonec doladí na co nejmenší PSV
přibližováním a oddalováním celého zářiče od zadního reflektorů.
Přední plastový kryt se zatěsní silikonem a nasadí na zadní plastový kryt.
Nechá se zaschnout a anténa je připravena pro první příjem signálu.
Tuto anténu jsem vyráběl známému, který na ní přijímá signál internetového pásma. Postup výroby
je stejný jako u kulaté verze. Velikost reflektoru si každý může zvlolit podle sebe, důležité je, aby byl větší než
vyzařovací smyčka minimálně o 2 cm a vlny se mohly o něj správně odrážet. Tato anténa se používá ve vnitřním prostředí,
proto nebylo nutné ji opatřit krytem proti vlhkosti.